5 věcí, které jsem se naučila o Italech

Ahoj všem! :)
Z mého pobytu v Itálii, který jsem absolvovala jako Erasmus student ve druháku na VŠ jsem si odnesla pár zajímavých poznatků. A protože na tu dobu docela často vzpomínám, rozhodla jsem se o to s váma dneska taky podělit :)

1. Mají na všechno čas/nejsou příliš spolehliví.

A to mě občas fakt hodně vytáčelo. Italové jsou typičtí svou povahou "no stress", což jim na jednu stranu sice závidím, ale nám jako Čechům, kteří jsou takoví, jak to říct, více zodpovědní, to občas může pěkně lézt na nervy. Když něco potřebujete rychle vyřídit a žádné odpovědi se Vám nedostává, nebo učitel který má mít konzultační hodiny v kabinetu vůbec není, dvakrát vás to nepotěší :D Stejně tak když jsme v jednom předmětu psali závěrečný test někdy v půlce prosince a já potřebovala vědět jestli jsem ho splnila (byl to jediný předmět co mi zbýval) a budu se muset do Itálie vracet po vánočních prázdninách, výsledků se nám dostalo až kolem 15. ledna, i když se profesorka dušovala že to bude hned po Novém roce, ne-li ještě před ním! Jo, jasně :D

2. Italské restaurace jsou většinu dne zavřené.

Otevírají na oběd tj. od 12 do 3 a pak až večer kolem 8 a mají otevřeno do půlnoci. Oproti Česku, kde máme otevřeno téměř nonstop, nás tohle fakt překvapilo. Několikrát jsme narazili, když jsme chtěli jít na pozdní oběd a zjistili jsme že vlastně nemáme kam. Lidé jsou tam však takhle navyklí a nikomu to nevadí. Stejně tak další obchody či služby nejsou otevřené od brzkého rána a mají klidně v poledne pauzu. Nepracují tam tak od nevidím do nevidím. To je samozřejmě super, protože tam tak nežíjí tolik hektickým životem.
Dodávám že jsme bydleli ve městě o 200 000 obyvatelích, ve větším to může být jnak :)

3. Neumí anglicky.

Anebo spíše takhle - neumí anglicky tam, kde to potřebujete. Například při nakupování na místním trhu kdy se snažíte zformulovat italskou větu že chcete tři jablka vás překvapí když s vámi prodejce začne mluvit anglicky. Potom však přijdete na úřad, kde z 20 úředníků umí anglicky jen jeden, ale než vás k němu pošlou, musíte absolvovat desetiminutové vysvětlování toho co vlastně potřebujete avšak odpovědí jsou vám jen úsměvy, ze kterých pochopíte že vám nerozumí ani ťuk. Když do toho ještě přidají italštinu, jste už úplně v háji :D

4. Jsou usměvaví a ochotní.

Tohle je jedna z věcí, kterými vynikají. Nepamatuju si že bych kdy potkala Itala, který by si na vás vyléval svou špatnou náladu. Když jsme jednou jely s kamarádkou na výlet, v MHD jsme se dohadovaly (anglicky), na které zastávce máme vystoupit. Jedna paní vedle nás se vmísila do našeho dozoru, řekla nám že je to hned daší zastávka a ještě přidala pár dalších praktických rad. 

5. Italská pizza není zas tak dobrá.

Tohle není tak úplně o Italech, ale pro mě se to stalo důležitým objevem :D Nemohla jsem se dočkat až zkusím pravou italskou pizzu, ale musím říct že i když jsem jich měla několik, nebyla tam žádná která by mi vyloženě chutnala. Je mi jasné že je to tím, že jsem zvyklá na tu naší, českou a jiná mi prostě jen tak nechutná. Nevím tedy jestli tak má vypadat pravá italská pizza, ale pokaždé jsem měla takovou, která měla hrubé těsto a tím pádem byla celkově dost suchá. Jednu jsem si taky vyfotila.

Když jsem ji dostala, byla jsem nadšená že tam jsou i černé olivy. A víte co? Bylo to jen černé spálené těsto :D Na druhou stranu ale musím dodat, že jsem si často dávala ty které patřily mezi nejlevnější, protože z těch cen šla opravdu hlava kolem.

Co bych ale naopak doporučila je italská zmrzka! Na tu prostě nic nemá!

Máte taky nějakou vlastní zkušenost z Itálie? :)