Druhý týden a Primark!

Ahoj! :)

Sice jsem tady už čtvrtý týden, ale s článkama jsem pozadu, takže hurá rychle do toho ať to všechno doženem! :)

Jako správný shopaholic jsem si brzy zjistila kde je nejbližší Primark :D K mému překvapení se nový Primark otevřel začátkem října v Carlisle, které je necelou hodinu odsud. Protože jsem si stanovila za cíl se každý den volna někam vydat, naplánovala jsem si na další den volna výlet právě tam. Protože jsem ale nechtěla strávit celý den nakupováním, vzala jsem si s sebou i foťák s tím, že si prohlédnu město. Popravdě však nebylo nic moc k vidění a navíc jsem byla v časovém pressu, protože z Carlisle do Keswicku jezdí jen čtyři autobusy denně a ten poslední jel v 4:00 pm. Navíc jsem si nutně potřebovala koupit zimní bundu, jelikož jsem si žádnou nepřivezla z ČR.

V Primarku nebylo tak nacpáno jak jsem čekala, pravděpodobně proto, že Carlisle je přece jen menší město. Celkem jsem v něm strávila asi hodinu. Tam vážně prostě chcete koupit úplně všechno! Já si nakonec odnesla asi 7 věcí za 40 liber. A chystám se tam samozřejmě ještě někdy vrátit... :D 

První týden v nové práci

 Ahoj! :)

Přijde mi že jsem poslední článek psala tak před dvěma dny a ono už je to více než týden :D Dneska tedy něco o práci.  Jak jsem naznačila už minule, uklízím v lázních. Nejsou to lázně nijak velké, máme tady menší bazén, venkovní vířivku, sauny, fitko a masáže.

Další den po příjezdu jsem hned měla zaučování, kdy mi jedna kolegyně ukazovala co všechno budu dělat. Odlišná práce je když mám ranní směnu od 6:30 do 15:30 a když mám odpolední od 12:30 do 21:30. I když mi stokrát říkali co všechno mám v který čas udělat, stejně jsem si to po týdnu práce pořád nepamatovala a ptala se stále dokola :D Teď už si myslím že zvládám to co zvládat mám a doufám že na nic nezapomínám. Ovšem má první odpolední směna byla docela katastrofa, protože jsem si práci špatně časově rozplánovala a pak nebyla připravena na nával v pět hodin. Kromě úklidu se tady tedy staráme o ručníky, se kterýma je běžně problém protože všichni kdoví proč potřebujou ručníky hned čtyři :D Práce to není nijak složitá, spíš je důležité rozplánovat to tak ať stíhám vše v tu dobu kdy mám. V práci se střídáme čtyři, dvě holky v mém věku a jeden muž kterému je kolem 50. Ten mívá pouze odpolední, kdy pak čistí bazén atd. Jinak jelikož jsou lázně propojené s hotelem, tak je tu zaměstnanců hromada. Ačkoliv jich znám jen pár a ještě u míň znám i jejich jméno, se všema se tady zdravíme a otázka "How are you?" je běžná věta, která následuje za každým pozdravem. Tenhle přístup dělá hodně, pracuje se vám hned líp! Stejně tak klienti kteří využívají naše lázně se mě běžně ptají jak se mám, jak se mi tu líbí atd. No, ne že bych se jich však nemusela zeptat třikrát abych jim rozumněla :D S tímhle tu mám pořád problém, některým rozumím hned na poprvé, u některých si domyslím co asi říkají, ale na některé zírám a vůbec netuším o čem mluví. Jeden klient, který tu chodí pravidelně, má naprosto šílený přízvuk a proto se vždycky bojím toho až na mě promluví :D

Jak jsem odjela do Anglie

Krásnou neděli přeju! :) 

Dneska bych ráda napsala o tom, jak to nakonec s mým odjezdem do Anglie bylo. Jak jste se pravděpodobně dočetli v jednom z předchozích článků, rozhodla jsem se do Anglie odjet přes agenturu. Zvolila jsem Coolagent, která si za zprostředkování účtovala necelých devět tisíc, které jsem platila ve dvou splátkách. Nejsou to zrovna malé peníze, ale protože jsem se na svou cestu rozhodla jet sama, chtěla jsem mít někoho, na koho bych se mohla obrátit.

V době kdy jsem byla v Německu mi napsali z Coolagent že pro mě mají umístění v hotelových lázních v Keswicku, hrabství Cumbria. Už předem jsem koordinátorce říkala že bych ráda případný pohovor uskutečnila po telefonu a ne přes Skype, protože jsem tušila že to bude právě když budu mimo ČR. Neměla jsem s sebou notebook a navíc wi-fi tam byla velmi pomalá. Pohovor proběhl hned další den. Měla jsem ze začátku strach že jim nebudu rozumět. Ono je totiž něco jiného mluvit s rodilým mluvčím a něco jiného mluvit s těma kteří se anglicky naučili. Naštěstí jsem rozuměla víc než jsem čekala a ani moje AJ nebyla nejhorší. Pomohlo mi, že jsem si předem napsala odpovědi na otázky které by mě měly čekat. Nakonec však bylo samozřejmě otázek mnohem víc než bych očekávala u pozice Spa assistant/Cleaner. Ptali se mě na to jaký očekávám plat, jestli se nebudu cítit osamělá když pojedu sama, atd. Řekli mi jaké směny budu mít, jak je to s ubytováním atd. Rozhovor celkem trval asi 15 minut. Na konci mi řekli že se ozvou mé koordinátorce, zda mě přijmou nebo ne. Asi za 3 dny se ozvali s tím, že mě berou. Odjezd jsem měla stanovený hned na první den který jsem uvedla v přihlášce, jako nejbližší možný termín. Tudíž za 3 týdny.

Hrabství Cumbria je označeno červenou barvou

Můj workcamp v Německu 2/2

V pondělí s náma měli kluci z Berlína poprvé pracovat. Už o víkendu jsme zjistili že si rádi přispí takže jsme byli zvědaví v kolik vstanou :D Vstali zhruba v 11 a po obědě za náma přišli. Práce jim od ruky moc nešla, za celý den vykopali dvě díry o hloubce zhruba 60 cm a rozměrech 50x50 cm. Většinu času totiž proseděli a prokouřili. Ráda bych zdůraznila že nejsem z těch, kteří dělají předsudky ohledně lidí kvůli toho odkud pochází. Vím, že se všichni nedají házet do jednoho pytle. Ovšem večer kluci přišli s tím, že je to práce těžká a že další den pojedou domů. Haló, workcamp je od toho aby se pracovalo! Zbylí 3 kluci z Pössnecku nevydrželi o moc dýl. Další den přestali chodit proto, že měli dopoledne kurz němčiny. Zůstali jsme tedy opět dva a to až do konce workcampu. Ono práce sama o sobě byla fajn, ale pro mě jako pro holku docela těžká. Kdyby nás bylo tolik kolik nás být mělo, bylo by to o něčem jiném. Vůbec jsme tak nestihli všechno co jsme měli v plánu.

Můj workcamp v Německu 1/2

Do Německa jsem odjížděla v pondělí 5.září. Nejdříve jsem vlakem dojela do Prahy. Ten měl samozřejmě  zpoždění takže jsem místo busem musela jet až za německé hranice vlakem. Vlak mě stál nemalé peníze, na zpáteční cestě už jsem to ale naštěstí vychytala a z Jeny až do Prahy se dostala Flixbusem za krásných 300 Kč.

Nicméně můj workcamp se měl konat v malém městečku Ranis, takže dostat se tam není jen tak. Naštěstí jsem však dostala instrukce kam dojet a tak jsem se dostala až do vedlejšího města Pössnecku. Ranis byl však ještě asi 15 minut cesty autem/busem a navíc na kopci, takže bylo nereálné dojít tam s mou velkou krosnou. V instrukcích tedy stálo že vystoupím na nádraží v Pössnecku a přestoupím na autobus do Ranisu, který by měl zastavovat na nádraží, které je hned za rohem. Samozřejmě jsem ale vystoupila z vlaku a nádraží nikde :D Navíc nikde nikdo, jen jeden páreček, který teda vypadal že si občas šňupne. No nezbývalo mi než se jich zeptat na cestu. Doufala jsem že budou rozumět anglicky. Kluk docela rozuměl, ale sám pořádně nevěděl kde je nádraží :D ovšem vydal se ho semnou hledat, byl velmi aktivní a cestou se zeptal asi 5ti lidí kde staví bus do Ranisu. Nakonec jsme nádraží našli, avšak autobus mi ujel a další, poslední jel až za hodinu a půl. Nezbývalo mi tedy než čekat. Po hodině a půl přijel minibus a já se konečně dostala na místo.

Jedu na workcamp!

To už je září? Věřím že tohle si říká každý žák školou povinný. A já si to říkám taky, protože poslední měsíce uběhly neskutečně rychle. Od konce května kdy jsem absolvovala první neúspěšné státnice jsem si do poloviny července dala od učení oddech a snažila se užívat prázdnin jak se dalo. Myslím že se mi to povedlo, měla jsem pořád co dělat. Brzy po státnicích jsem se smířila i s tím že si je zopakuju znovu v srpnu, našla jsem na tom dokonce několik pozitiv! :) A teď můžu konečně říct že je mám úspěšně za sebou. Je to opravdu neskutečný pocit když nemusím 24/7 ležet v knížkách a učit se. Musím přiznat že to bylo dost těžké všechno se naučit i přes to, že mi na srpen zbylo jen 30 otázek z původních šedesáti.

Co se týká mého odjezdu do Anglie, chvíli to vypadalo že nakonec pojedeme dvě. Úplnou náhodou jsem totiž na stránce Vinted narazila na jednu slečnu která měla stejný plán jako já, čili odjet na podzim pracovat do hotelu v Anglii. Dokonce jsme se i setkaly osobně ale nakonec ze společného odjezdu sešlo, protože jsme si tak úplně nesedly a slečna se navíc rozhodla jet na vlastní pěst. Já si stále stojím za tím, že chci jet s agenturou, i když spousta lidí říká že je to zbytečné. Jenže jak jsem už možná dříve zmiňovala, chci mít prostě jistotu. Nechci se na nikoho spoléhat, protože jak jsem vypozorovala nejen z mého okolí, v mnoha případech to dopadá tak, že kamarád kamaráda řekl že tam někomu najde práci a ve výsledku to stejně nedopadne. Momentálně jsem tedy ve fázi čekání až mi naleznou práci a jsem na to tedy opravdu zvědavá. Přihlášku jsem odeslala teprve začátkem týdne, protože jsem poslední dobou neměla čas vůbec na nic. Zvolila jsem si agenturu Coolagent, měla jsem i osobní schůzku s paní která mi to zařizuje a zdála se milá. Celkově rychle reaguje na emaily, což samozřejmě oceňuju. No, ale uvidíme jak to bude pokračovat :)

5 věcí, které jsem se naučila o Italech

Ahoj všem! :)
Z mého pobytu v Itálii, který jsem absolvovala jako Erasmus student ve druháku na VŠ jsem si odnesla pár zajímavých poznatků. A protože na tu dobu docela často vzpomínám, rozhodla jsem se o to s váma dneska taky podělit :)

1. Mají na všechno čas/nejsou příliš spolehliví.

A to mě občas fakt hodně vytáčelo. Italové jsou typičtí svou povahou "no stress", což jim na jednu stranu sice závidím, ale nám jako Čechům, kteří jsou takoví, jak to říct, více zodpovědní, to občas může pěkně lézt na nervy. Když něco potřebujete rychle vyřídit a žádné odpovědi se Vám nedostává, nebo učitel který má mít konzultační hodiny v kabinetu vůbec není, dvakrát vás to nepotěší :D Stejně tak když jsme v jednom předmětu psali závěrečný test někdy v půlce prosince a já potřebovala vědět jestli jsem ho splnila (byl to jediný předmět co mi zbýval) a budu se muset do Itálie vracet po vánočních prázdninách, výsledků se nám dostalo až kolem 15. ledna, i když se profesorka dušovala že to bude hned po Novém roce, ne-li ještě před ním! Jo, jasně :D