Jak jsem odjela do Anglie

Krásnou neděli přeju! :) 

Dneska bych ráda napsala o tom, jak to nakonec s mým odjezdem do Anglie bylo. Jak jste se pravděpodobně dočetli v jednom z předchozích článků, rozhodla jsem se do Anglie odjet přes agenturu. Zvolila jsem Coolagent, která si za zprostředkování účtovala necelých devět tisíc, které jsem platila ve dvou splátkách. Nejsou to zrovna malé peníze, ale protože jsem se na svou cestu rozhodla jet sama, chtěla jsem mít někoho, na koho bych se mohla obrátit.

V době kdy jsem byla v Německu mi napsali z Coolagent že pro mě mají umístění v hotelových lázních v Keswicku, hrabství Cumbria. Už předem jsem koordinátorce říkala že bych ráda případný pohovor uskutečnila po telefonu a ne přes Skype, protože jsem tušila že to bude právě když budu mimo ČR. Neměla jsem s sebou notebook a navíc wi-fi tam byla velmi pomalá. Pohovor proběhl hned další den. Měla jsem ze začátku strach že jim nebudu rozumět. Ono je totiž něco jiného mluvit s rodilým mluvčím a něco jiného mluvit s těma kteří se anglicky naučili. Naštěstí jsem rozuměla víc než jsem čekala a ani moje AJ nebyla nejhorší. Pomohlo mi, že jsem si předem napsala odpovědi na otázky které by mě měly čekat. Nakonec však bylo samozřejmě otázek mnohem víc než bych očekávala u pozice Spa assistant/Cleaner. Ptali se mě na to jaký očekávám plat, jestli se nebudu cítit osamělá když pojedu sama, atd. Řekli mi jaké směny budu mít, jak je to s ubytováním atd. Rozhovor celkem trval asi 15 minut. Na konci mi řekli že se ozvou mé koordinátorce, zda mě přijmou nebo ne. Asi za 3 dny se ozvali s tím, že mě berou. Odjezd jsem měla stanovený hned na první den který jsem uvedla v přihlášce, jako nejbližší možný termín. Tudíž za 3 týdny.

Hrabství Cumbria je označeno červenou barvou

Můj workcamp v Německu 2/2

V pondělí s náma měli kluci z Berlína poprvé pracovat. Už o víkendu jsme zjistili že si rádi přispí takže jsme byli zvědaví v kolik vstanou :D Vstali zhruba v 11 a po obědě za náma přišli. Práce jim od ruky moc nešla, za celý den vykopali dvě díry o hloubce zhruba 60 cm a rozměrech 50x50 cm. Většinu času totiž proseděli a prokouřili. Ráda bych zdůraznila že nejsem z těch, kteří dělají předsudky ohledně lidí kvůli toho odkud pochází. Vím, že se všichni nedají házet do jednoho pytle. Ovšem večer kluci přišli s tím, že je to práce těžká a že další den pojedou domů. Haló, workcamp je od toho aby se pracovalo! Zbylí 3 kluci z Pössnecku nevydrželi o moc dýl. Další den přestali chodit proto, že měli dopoledne kurz němčiny. Zůstali jsme tedy opět dva a to až do konce workcampu. Ono práce sama o sobě byla fajn, ale pro mě jako pro holku docela těžká. Kdyby nás bylo tolik kolik nás být mělo, bylo by to o něčem jiném. Vůbec jsme tak nestihli všechno co jsme měli v plánu.

Můj workcamp v Německu 1/2

Do Německa jsem odjížděla v pondělí 5.září. Nejdříve jsem vlakem dojela do Prahy. Ten měl samozřejmě  zpoždění takže jsem místo busem musela jet až za německé hranice vlakem. Vlak mě stál nemalé peníze, na zpáteční cestě už jsem to ale naštěstí vychytala a z Jeny až do Prahy se dostala Flixbusem za krásných 300 Kč.

Nicméně můj workcamp se měl konat v malém městečku Ranis, takže dostat se tam není jen tak. Naštěstí jsem však dostala instrukce kam dojet a tak jsem se dostala až do vedlejšího města Pössnecku. Ranis byl však ještě asi 15 minut cesty autem/busem a navíc na kopci, takže bylo nereálné dojít tam s mou velkou krosnou. V instrukcích tedy stálo že vystoupím na nádraží v Pössnecku a přestoupím na autobus do Ranisu, který by měl zastavovat na nádraží, které je hned za rohem. Samozřejmě jsem ale vystoupila z vlaku a nádraží nikde :D Navíc nikde nikdo, jen jeden páreček, který teda vypadal že si občas šňupne. No nezbývalo mi než se jich zeptat na cestu. Doufala jsem že budou rozumět anglicky. Kluk docela rozuměl, ale sám pořádně nevěděl kde je nádraží :D ovšem vydal se ho semnou hledat, byl velmi aktivní a cestou se zeptal asi 5ti lidí kde staví bus do Ranisu. Nakonec jsme nádraží našli, avšak autobus mi ujel a další, poslední jel až za hodinu a půl. Nezbývalo mi tedy než čekat. Po hodině a půl přijel minibus a já se konečně dostala na místo.